Já už nejsem dítě!

Během puberty člověk prožívá velmi náročné období svého života. Jeho tělo se zásadním způsobem mění, ať už tělesné změny probíhají rychle a prudce, nebo spíše pozvolna. Mění se i způsob myšlení a uvažování o různých věcech. Malé dítě je ve svých názorech značně závislé na tom, co si myslí a říkají dospělí lidé (hlavně rodiče a učitelé) a v podstatě se jim přizpůsobuje nejen svým chováním, ale i myšlením. Někdy sice neposlouchá a chová se jinak, než od něj dospělí čekají, ale přesto přijímá názory svých rodičů nebo učitelů bez hlubší kritiky.

Dospívající člověk to má složitější, protože už se nespoléhá jen na to, co mu kdo řekne. Naopak, čím dál víc se snaží řídit se vlastním rozumem a vytvářet si na věci vlastní názory, které se názory dospělých lidí mnohdy rozcházejí.

Již v prvních letech puberty má dospívající člověk v podstatě stejné rozumové schopnosti, jako běžný dospělý (ba někdy i vyšší). Rozdíl mezi dospívajícím a dospělým nespočívá ani tak v rozumových zkušenostech, jako spíše v životních zkušenostech.

Proto se stává, že například třináctiletý nebo čtrnáctiletý chlapec sice ví, že má pravdu (nebo je o tom alespoň přesvědčen), ale nedokáže tu pravdu vysvětlit dospělým tak, aby je přesvědčil. Pokud má vůbec příležitost někomu něco vysvětlovat.

Přestože tedy svými rozumovými schopnostmi takový dospívající chlapec dosahuje stejné úrovně (a někdy i vyšší), jako většina dospělých, přestože jeho tělo produkuje mužské pohlavní hormony a dokonce i sperma (takže by se - biologicky vzato - mohl stát otcem), dospělí lidé v jeho okolí s ním často zacházejí stále ještě jako s dítětem.

Takové zacházení má ostatně oporu i v zákonech, protože rodiče odpovídají za výchovu svých potomků (ve škole přebírají část této odpovědnosti učitelé) a rodiče nebo jejich zákonní zástupci také nesou odpovědnost za veškeré majetkové škody způsobené jejich dítětem do 18 let věku. I když je občan trestně odpovědný už od svých 15 let, tak až do 18 let se u soudu zkoumá, zda nedošlo k zanedbání výchovy ze strany rodičů, pokud se jejich dítě dopustilo trestného činu.

To, že i dospívající chlapec je stále ještě považován za dítě, může být pro něj někdy docela výhodné. Dítě je sice dospělými všelijak omezováno (příkazy, zákazy, tresty), zato ale od nich požívá určitou ochranu.
Na druhou stranu, existují situace, kdy chce člověk sám o sobě rozhodovat na základě vlastního rozumu (příkladem může být třeba způsob trávení volného času nebo výběr kamarádů či oblečení, jako v úvodním příběhu).

Již na počátku puberty se chlapec snaží co nejvíce osamostatnit. Občas sice ještě dává přednost pomoci ze strany rodičů, ale většinou už chce všechno dělat sám a po svém. Pomoc a péče ze strany rodičů totiž může být v mnoha situacích nepříjemná, přestože rodiče „to myslí dobře“.

Některé maminky si například myslí, že jejich dospívající syn ještě potřebuje pomoc nebo alespoň dohled při koupání či sprchování.
Přitom normální dítě potřebuje pomoc při koupání přibližně do 8 – 9 let. Ve vyšším věku už by se mělo zvládnout umýt samo. Některé maminky ale trvají na dohledu při koupání i v době, kdy už se u chlapce objevují první známky pohlavního zrání (např. ochlupení), případně i časté erekce. V takových situacích se chlapec cítí nepříjemně a trapně, protože se za změny na svém těle stydí, a navíc se už právem cítí dost velký na to, aby se dovedl umýt sám. Někdy je obtížné si na rodičích vydobýt větší soukromí, zejména pokud ve svém dospívajícím potomkovi stále ještě vidí dítě odkázané na něčí pomoc a péči.

Jindy rodiče svého dospívajícího potomka nenechají (spolu-)rozhodovat o věcech, které se ho týkají, jako například o způsobu trávení volného času. V takových a podobných situacích někdy dochází ke konfliktům mezi rodiči a jejich dospívajícími dětmi. Každá ze zúčastněných stran se snaží prosadit svůj názor, ale dospívající je při takové výměně názorů v nevýhodě, protože dospělí mají na své straně moc a autoritu. Mnozí dospívající se snaží tuto nevýhodu nějak vyrovnat. Nejčastěji tím, že zvyšují hlas a používají nespisovné výrazy (křičí a nadávají).
Pochopitelně existují také výjimky. Jsou i takoví dospívající, kteří se bez podobných projevů nespokojenosti obejdou. Nicméně obecně platí, že během puberty si "dítě" vůči svým rodičům či učitelům "dovolí" mnohem více, než třeba jen o pár let dříve, v dobách opravdového dětství.

A přestože slovem puberta se původně označoval proces tělesného dospívání (ostatně samotné slovo puberta pochází z latinského slova pubes, což je označení pro chloupky kolem pohlavních orgánů - tedy jeden z nejvýraznějších tělesných znaků dospívání), bývá puberta velmi často spojována právě s takovými projevy odmlouvání, křiku a neslušného vyjadřování dospívajících dětí vůči rodičům a dospělým lidem vůbec.

V tomhle významu slouží puberta velmi často také jako výmluva na nevhodné chování. A to pro obě zúčastněné strany - dospívající i dospělé. Věty typu "On za to nemůže, že se chová tak nemožně, on je v pubertě," se v rodinách i ve školách ozývají dost často. Pokud se však za příčinu konfliktů považuje puberta sama o sobě (jako by to byla nějaká tajemná magická síla přicházející k nám neznámo odkud), tak často unikají skutečné příčiny neporozumění mezi lidmi různých generací.

Příčina konfliktu mezi dospívajícím a dospělým totiž nemusí vždy spočívat jen v tom, že dítě je "v pubertě" a nedokáže rozhodovat samo o sobě "zodpovědně", ale třeba i v tom, že někteří rodiče včas nepoznají, že jejich dítě už vlastně přestává být dítětem. Hranice mezi "nesvobodou" dítěte a "svobodou" dospělého člověka nemusí mít podobu tlusté dělící čáry (teď ještě poslouchej - až ti bude 18, tak si dělej, co budeš chtít). Dospělí, kteří mají pro dospívající mládež pochopení, dovedou dávkovat svobodu a odpovědnost postupně. Nechávají svého dospívajícího syna či svěřence pomalu ale jistě dělat vlastní rozhodnutí. Nejprve jej nechávají rozhodovat v takových maličkostech, jako například co si má na sebe zítra obléknout do školy. Postupem času mu dávají víc a více svobody, aby se ještě před dosažením dospělosti naučil rozhodovat sám za sebe. Takoví rodiče chápou, že jejich dítě se dospělým nestane ze dne na den. Dávají mu příležitost, aby dospívalo postupně.

To, jestli se objeví konflikty mezi dospívajícím a dospělými, nezáleží pouze na samotném dospívajícím, ale také na dospělých lidech v jeho okolí.

Přes určité potíže "přežije" většina dospívajících a jejich rodičů pubertu více méně bez vážného poškození. Pouze v případě, kdy konflikty mezi dospívajícími a dospělými překračují určité hranice (když dochází například k násilí, ať už ze strany dospělých vůči dospívajícímu dítěti, nebo i naopak - což se kupodivu také někdy stává), je vhodné se obrátit na profesionální pomoc, kterou poskytují poradci, zpravidla vysokoškolsky vzdělaní psychologové. Pokud někdo nechce nebo nemůže navštívit přímo poradnu, může využít alespoň služeb některé z linek důvěry.

Dospívající mohou využít např.

Linku bezpečí - tel. 116 111 (volání zadarmo)

Linku důvěry Dětského krizového centra - tel. 241 484 149

Pro dospělé existuje např. Rodičovská linka – tel. 840 111 234

Kam dál?

Moje tělo se mění

A co tam máš ty?

Jednotliví muži a chlapci se od sebe liší, ale základní stavba jejich těla je u všech stejná. Mužské pohlavní orgány mají řadu názvů, z nichž některé jsou spisovné, jiné nespisovné nebo dokonce neslušné.


Já se tak stydím!

Dospívající člověk se občas dostává do situací, kdy se za své tělo stydí. V určitých situacích je přiměřený stud normální. Avšak nikdo není naprosto dokonalý a neměl by se za svůj vzhled stydět.


Co a jak se mění?

V pubertě dochází k řadě změn v tělesném vzhledu chlapce. Jeho tělo přestává vypadat dětsky a začíná se přibližovat k podobě dospělého člověka. Zde je přehled základních změn.


Pět stupňů vývoje

Různí chlapci se vyvíjejí různým tempem, avšak v období dospívání každý prochází několika stupni tělesného vývoje. Stupnici vývoje pohlavních orgánů sestavil anglický lékař James Tanner.


Jak moc vyrostu?

O změnách tělesné výšky a hmotnosti během puberty, a také o jejich vzájemném poměru.

 

 
Já chci mít větší penis!

Někteří chlapci se trápí, protože si myslí, že jejich penis je příliš malý. V tomto příspěvku najdete informace na téma „malý penis“.

 


Co se mi to s ním děje?

O tělesném projevu známém pod názvem erekce (ztopoření penisu) a o problémech, které s ní mohou být spojeny, když se dostaví v nežádoucí dobu a na nežádoucím místě.


Hra pro jednoho

Pohlavní orgány mohou být zdrojem příjemných pocitů. Proto většina dospívajících chlapců masturbuje. Někdy se u nich dostavuje tzv. poluce. Co to všechno znamená?

 

Jak o sebe pečovat

Jak pečovat o čistotu?

Být čistý je důležité v každém věku. Dospívající chlapec by však měl věnovat zvláštní pozornost mytí některých částí svého těla.

 

Žalud a předkožka

Pokud předkožka není příliš úzká, dá se stahovat za žalud penisu. Někteří chlapci mají zúženou předkožku (fimózu), která se dá léčit i jinak, než operativně.

 

Samovyšetření varlat

Jednoduchou metodou samovyšetření varlat se dá odhalit nebezpečný nádor, jehož úspěšná léčba závisí právě na včasném odhalení.

 

Potřebuješ zhubnout?

  Celkový vzhled postavy je do značné míry dán poměrem mezi tělesnou výškou a hmotností. Pokud dospívající chlapec řeší problémy s nadváhou nebo obezitou, může mu hodně pomoci úprava jídelníčku.

 

Jak zdravě spát

Zdravý člověk prospí v součtu přibližně třetinu svého života. Kvalitní spánek představuje jednu ze základních tělesných potřeb.

 

Jak se oholit

Od určitého věku začínají chlapcům růst vousy. Existuje více způsobů, jak se holit. Někteří lidé si holí i ochlupení na některých částech těla.

 


Trenýrky nebo slipy?

Existují různé typy spodního prádla. Každý z nich má své výhody i nevýhody. Co je důležité při výběru „správného“ spodního prádla pro chlapce či muže?

 

Já a ti ostatní

Jak to mají dívky?

Také dívky procházejí obdobím pohlavního dospívání. A také chlapci by měli o dívčím dospívání alespoň něco vědět, aby nepodléhali zkresleným představám a nedostávali se do trapných situací.


Chlapci a dívky spolu

Během puberty se většina chlapců začíná zajímat o dívky. Někdy spolu začínají „chodit“ a prožívat své první lásky.

 


Láska a erotika

Člověk má potřebu milovat a být milován. Kromě kamarádství či přátelství existují i erotické vztahy.

 


Nejsem homosexuál?

Pro dospívajícího člověka je důležité kamarádství. Ale jak důvěrný může být vztah ke kamarádovi, aniž by se jednalo o projev homosexuality (tedy pohlavní náklonnosti k osobě téhož pohlaví)?


Já už nejsem dítě!

V pubertě se mění nejen tělesný vzhled, ale i způsob uvažování. Chlapec přestává myslet jako dítě a začíná myslet jako dospělý. To může vést ke konfliktům s okolím, hlavně s dospělými.

 

Nenech si ubližovat

Pohlavní zneužívání

Dospívající člověk se může stát obětí pohlavního zneužívání ze strany dospělého. Takovému zneužívání se lze bránit, a když už nastane, dá se řešit.

 


Týrání

Dospívající člověk se může stát obětí domácího násilí a hrubého, násilného zacházení. Takovému zacházení se lze bránit, a když už nastane, dá se řešit.

 


Násilí ve škole

Dospívající člověk se může stát obětí násilí i ve škole, ze strany spolužáků. Problém zvaný šikana je sice závažný, ale dá se řešit. Vždy je nejdůležitější se někomu svěřit.

 


Počítačová kriminalita

Dospívající člověk se může stát obětí počítačové a internetové kriminality. Tomu se lze bránit, a když už se něco stane, dá se to řešit.

 

Poradna, návštěvní kniha, seznam literatury

Otázky a odpovědi

Nenašel jsi na stránkách, co jsi hledal? V této poradně dostaneš odpovědi na své dotazy týkající se pohlavního dospívání a všeho, co s ním souvisí.

 

Návštěvní kniha

Do Návštěvní knihy můžete napsat svůj vlastní příspěvek. Chcete se podělit o své zkušenosti? Máte nějaký zajímavý nápad? Pokud ano, můžete vložit vlastní příspěvek.

 

Ankety a dotazníky

Na přání některých návštěvníků zde nabízím možnost hlasování v anketách na různá témata.

 

Seznam literatury

Odkazy

Knížky

Text © MUDr. Jiří Staněk, 2013 - 2017
Illustrations © Lukáš Ryholec, 2013 - 2017