Láska a erotika

Každý člověk má od přírody potřebu vyhledávat společnost ostatních lidí. Někteří lidé jsou spíše samotáři, jiní se cítí dobře, jedině když jsou obklopeni spoustou ostatních lidí. Pro každého je však v životě důležité mít alespoň jednoho dobrého kamaráda nebo kamarádku. Kromě přátelství a náklonnosti však mezi lidmi vzniká také láska a sexuální přitažlivost.

Když se dva lidé opravdu milují, chtějí spolu trávit co nejvíce času. Jsou totiž jeden pro druhého důležitější, než všechno ostatní. Lidé, kteří se milují, chtějí být jeden druhému nablízku. A při vzájemných setkáních si uvědomují i svoji vzájemnou tělesnou přitažlivost. Začínají se spolu objímat, mazlit a líbat. Zejména při líbání na ústa jsou si zamilovaní lidé velmi tělesně blízcí. Ale po nějakém čase si dva zamilovaní lidé chtějí být ještě bližší – chtějí se milovat, mít spolu pohlavní styk.

Dívky jsou v tomto směru většinou poněkud zdrženlivější, než chlapci. V rychlém přechodu od mazlení k sexuálním aktivitám jim brání nejen přirozená opatrnost, ale mnohdy i přísná výchova plná rodičovských varování před předčasným zahájením pohlavního života. U dívek je taková opatrnost na místě, protože na rozdíl od chlapců mohou v důsledku pohlavního styku přijít do jiného stavu (otěhotnět).

Naproti tomu chlapec je ve vztahu s dívkou zpravidla poháněn přirozeným instinktem samečka, který mu velí, aby si na dívce vymáhal čím dále tím více. Pro zdravý rozvoj milostného vztahu mezi dospívajícími je důležité, aby si příslušníci obou pohlaví tento rozdíl v přístupu k sexu uvědomovali. Chlapec by se měl snažit přijmout, že dívka zpočátku nechce překročit určité hranice, a že pokud touží po pohlavním styku s ní, pak musí být trpělivý. A naopak, dívka by měla chápat, že chlapcův instinkt je velmi silný, a že pro něj není jednoduché své touhy a přání zcela plně ovládat. To ale neznamená, že by při prvním náznaku chlapcovy touhy po uskutečnění pohlavního styku měla hned podlehnout. V milostných vztazích by se každý měl řídit především citem a rozumem.

V každém případě je důležité, aby se lidé, kteří se rozhodnou začít spolu žít pohlavním životem, měli doopravdy rádi, aby k sobě měli odpovídající citový vztah. Někteří lidé vyhledávají tělesné milování jenom proto, aby sami sebe uspokojili. V takovém případě je ale celkem zbytečné si nějakého partnera nebo partnerku hledat, protože k pouhému tělesnému uspokojení stejně tak dobře poslouží masturbace.

Navíc u lidí, kteří vyhledávají milostné vztahy pouze (nebo převážně) jen za účelem uskutečnění pohlavního styku, existuje mnohem vyšší riziko přenosu pohlavních nemocí, tj. nemocí, které se šíří právě prostřednictvím pohlavního styku. Konečně lidé, kteří se zabývají sexuálními aktivitami pouze pro svoje vlastní potěšení, nebo dokonce tak říkajíc  „ze sportu“, se velmi výrazně citově ochuzují a zbytečně sami sebe připravují o nejkrásnější mezilidské vztahy, které jim tak v životě unikají.

Když už se mladí lidé natolik sblíží, že oba dva souhlasí s prvním pohlavním stykem, záleží opět hlavně na nich, jakým způsobem svoji společně sdílenou touhu uskuteční. Mnozí dospívající chlapci se na svůj první pohlavní styk sice na jednu stranu těší (třeba podobně, jako se ještě o pár let dříve těšili na dárky pod vánočním stromkem), avšak na druhou stranu mají nepříjemné obavy, že nebudou úplně přesně vědět, co a jak mají dělat. Zkrátka, že při prvním pohlavním styku selžou.

Pokud chlapec má obavy tohoto druhu, měl by si uvědomit, že:

  • Pokud si dva lidé dobře rozumějí v běžném životě, pak je pravděpodobné, že si budou dobře rozumět i „v posteli“. Protože už spolu nějaký čas chodí, dovedou si třeba i beze slov dávat najevo, co se tomu druhému líbí a co ne. Ostatně, pohlavní styk je svým způsobem jednou z forem tzv. neverbální komunikace.
  • Účelem pohlavního styku mezi dvěma zamilovanými lidmi přece není „předvádět se“ jeden před druhým. Nejde o to podat na první pokus perfektní, „profesionální“ výkon, ale hledat k sobě cestu. A nějaký ten drobný neúspěch přece k hledání cesty patří. Nakonec, i neúspěch nám dává informaci o tom, co máme příště dělat jinak.
  • Chlapci by neměli podceňovat svůj instinkt. U lidí jsou sice instinkty mnohem slabší, než u zvířat, avšak přesto i lidé něco takového mají. Pokud si tedy chlapec při prvním pohlavním styku není jistý, zda to, co právě dělá, dělá správně, měl by se řídit svým vrozeným instinktem a následovat „hlas přírody“.
  • Chlapec by si také měl uvědomit, že nejspíš i pro jeho dívku (pokud do té doby nežila v jiném sexuálním vztahu) je to první pohlavní styk, a že ani ona si nemůže naprosto jistá tím, že všechno proběhne perfektně a podle jejích představ, takže i ona může pociťovat jisté obavy. Ale pokud se dva lidé milují a vládne mezi nimi vzájemné porozumění a pochopení, pak tyto obavy společně překonají.

Nikde není psáno, že hned první erotickou aktivitou, kterou spolu dva mladí lidé provozují, musí být soulož, tedy „klasický“ pohlavní styk spojený se zaváděním chlapcova penisu do dívčiny vagíny (pochvy). Naopak, naprosto přirozeným způsobem milování je, když se dva mladí lidé (začínající milenci) ke své první souloži „propracují“ přes jiné erotické aktivity, které se nazývají nekoitální (protože při nich nedochází k tzv. koitu, tedy vniknutí penisu do pochvy). Které aktivity to jsou?

K jednodušším sexuálním aktivitám patří například vzájemná masturbace, při níž jeden partner dráždí rukou pohlavní orgány toho druhého. Vzájemná masturbace se dá provádět buď tak, že si milenci dráždí pohlavní orgány střídavě, vždy právě jen jeden druhému nebo naopak, anebo vzájemnou masturbaci provádějí oba současně. Vzájemná masturbace má svůj význam. Při ní se totiž dva mladí lidé naučí poznávat tělo toho druhého (té druhé), učí se blíže poznávat tělo odlišného pohlaví, učí se dávat jeden druhému najevo, co je mu příjemné a co nikoli, a hlavně, tímto způsobem mohou překonat strach z pozdějšího pohlavního styku (soulože).

Další nekoitální erotickou aktivitou je tzv. orální sex. Spočívá v dráždění milencových (milenčiných) pohlavních orgánů ústy. Orální sex má tu výhodu, že při něm nemůže dojít k nechtěnému oplodnění, avšak mnoho lidí tento způsob milování odmítá, protože jim připadá chuťově či jinak odpudivý.

Pohlavní styk v užším slova smyslu (tedy koitus neboli soulož) nastává tehdy, když partner pronikne svým penisem do partnerčiny vagíny (pochvy). Aby k tomu mohlo dojít, musí být pohlavní orgány obou partnerů na soulož připraveny.

Ze strany chlapce je předpokladem úspěšně provedené soulože ztopoření neboli erekce. Ale i pohlavní orgány dívky se na vzájemné splynutí připravují. Tělo partnerky totiž produkuje různé tekutiny, které mají za úkol zvlhčit její pohlavní ústrojí a tím usnadnit vniknutí penisu do pochvy. Také pochva samotná se poněkud zpevní (díky tomu, že dojde k napnutí hladkého svalstva v jejích vnitřních stěnách). Proto je při milování velmi důležité, aby byly pohlavní orgány obou účastníků dobře připravené ke vzájemnému styku.

K této „přípravě“ slouží ta část milování, které se říká „milostná předehra“. Během ní se milenci navzájem laskají a líbají, vzájemně se hladí a říkají si všelijaká něžná slova. V žádném případě se nedoporučuje milostnou předehru vynechávat a „jít rovnou na věc“. V takovém případě by totiž byl pohlavní styk spíše nepříjemný než příjemný. Pokud nedojde k dostatečnému zvlhčení pohlavních orgánů během milostné předehry, lze si pomoci použitím tzv. lubrikačních prostředků (gelu, krému), které mají za úkol dodat potřebnou vlhkost a tím usnadnit pronikání penisu do pochvy.

Co když to nezvládnu?

Obavy většiny chlapců z prvního pohlavních styku často vycházejí právě z neznalosti výše uvedených skutečností. Mnozí chlapci se například obávají, že se při prvním pohlavním styku „netrefí“ penisem do pochvy. Ale soulož není nějaký jednorázový čin, je to postupný proces. Pokud jsou pohlavní orgány dívky během milostné předehry dostatečně zvlhčeny, tak zasunutí penisu do pochvy nečiní potíže. Možná, že penis několikrát sklouzne po vnějších pohlavních orgánech partnerky. Možná, že se to nepovede hned napoprvé. Ale to přece vůbec nevadí, protože dříve či později si penis už „sám cestu najde“ (ostatně, už samotný tvar žaludu penisu je uzpůsoben k tomu, aby snáze pronikl do příslušného tělesného otvoru partnerky).

Mnozí nepoučení chlapci se také domnívají, že při pohlavním styku stačí penis jednou zasunout do pochvy a už jej tam ponechat. Ve skutečnosti je pohlavní styk přece jen o něco složitější, protože se během něj provádějí tzv. koitální (neboli kopulační) pohyby, při nichž se penis z pochvy buď částečně nebo úplně vysouvá a opět do ní zasouvá. Právě díky těmto rytmickým pohybům dochází ke vzájemnému dráždění pohlavních orgánů, které nakonec vede k pohlavnímu vyvrcholení neboli orgasmu.

V podstatě platí, že ať už je chlapec jakkoliv poučen či informován, první pohlavní styk pro něj (stejně jako i pro dívku) představuje zcela novou zkušenost, a to zkušenost naprosto jedinečnou a neopakovatelnou, takže je jasné, že ne všichni lidé jej prožívají stejným způsobem. Proto ani nějaké „porady“ se zkušenějšími kamarády, spolužáky a podobně nemusejí mít žádný velký význam. Každý pohlavní styk je jedinečnou záležitostí mezi dvěma lidmi, kterých se týká. Je dobré o něm dopředu něco vědět, avšak záleží na každém mileneckém páru, jak bude svůj první pohlavní styk prožívat.

Je všeobecně známo, že pohlavní styk se dá provádět v různých polohách. V evropské kultuře patří k těm základním tzv. misionářská poloha, při níž partnerka leží na zádech a partner je k ní obrácen přední stranou těla. Kromě toho však existují i jiné tělesné polohy pro milování.
V zásadě platí, že záleží na jednotlivých mileneckých párech, jaké poloze dají přednost. Nedá se říci, že by některá z tzv. milostných poloh byla méně vhodná nebo vhodnější, ať už pro první pohlavní styk nebo pro kterýkoliv další. Navíc během pohlavního styku se poloha milenců může i různě měnit. Podstatné je, aby se oba cítili pokud možno pohodlně. Pohlavní styk je totiž energeticky dost náročná záležitost (fyzický výkon, který při něm člověk vydává, se dá přirovnat k běhání do schodů či ke štípání dříví).

Co když se tam nevejde?

Někteří chlapci se obávají, že se jejich penis do partnerčiny pochvy nevejde. Hloubka pochvy neboli vagíny činí u dospělé ženy přibližně 7 až 9 cm. Ze srovnání s běžnými rozměry penisu při erekci to opravdu není mnoho, avšak při pohlavním styku se však do pochvy nezavádí celý penis, nýbrž jen jeho část.
Během tzv. kopulačních pohybů, při nichž dochází střídavě k zavádění penisu do pochvy a jeho následnému (alespoň částečnému) vyjímání z pochvy, partner zpravidla „používá“ nanejvýše jednu třetinu až jednu polovinu délky svého penisu. Muž nebo chlapec, který má nadprůměrně dlouhý penis, zpravidla zavádí do pochvy pouze jeho menší část.
Vnitřní průměr vagíny činí v klidovém stavu 3 až 5 cm, avšak do šířky je vagína mnohem pružnější, než do délky, a tudíž může pojmout i silnější penis.

Rizika spojená s pohlavním stykem

Sexuální aktivity jsou sice příjemné, ale mají i odvrácenou stránku. Především je tu riziko nákazy pohlavní nemocí, tedy takovou nemocí, která se šíří právě při pohlavním styku. K rozšířeným pohlavním nemocem patří různé záněty a opary, které způsobují nepříjemné svědění, pálení a začervenání pohlavních orgánů, ale existují i ještě závažnější onemocnění, jako například kapavka, syfilis a AIDS. Před pohlavními nemocemi sice do určité míry chrání některé druhy tzv. bariérových antikoncepčních prostředků (zejména prezervativ neboli kondom, což je jakýsi tenký návlek na penis), ale na ně se nelze stoprocentně spoléhat.

I když ani kondom není stoprocentně účinný, je vhodné jej používat jako ochranu před přenosem pohlavních nemocí i jako antikoncepční prostředek (tedy prostředek na ochranu proti nechtěnému početí).

Před použitím kondomu zkontrolujeme, jestli jeho obal není porušený (1). Při otevírání obalu nepoužíváme nůžky, nůž ani zuby, obal pouze natrhneme v místě, kde je jeden z jeho okrajů již předem nastřižený (2). Před nasazením kondomu na penis kondom nerozbalujeme (3). Sbalený kondom položíme na koneček penisu. Jednou rukou uchopíme rezervoár (to je takový „čudlík“), který se nachází uprostřed sbaleného kondomu a pomocí druhé ruky kondom postupně rozbalujeme, a tím zároveň natahujeme na penis (4 - 5). Postupně kondom rozbalíme buď až ke kořeni penisu, nebo alespoň tak daleko, kam až kondom „dosáhne“ (5). Přitom jednou rukou stále držíme rezervoár („čudlík“). Když je kondom zcela natažen, zůstane na jeho konci volný (prázdný) rezervoár, který slouží k zachycení spermatu (ejakulátu) během pohlavního styku (6).

Avšak nejdůležitějším způsobem ochrany proti přenosu pohlavních nemocí je být opatrný při výběru sexuálního partnera (partnerky) a zachovávat tomuto partnerovi (partnerce) po celou dobu trvání vztahu věrnost. Měl by to být někdo přibližně stejného či blízkého věku, koho dobře známe (pokud možno delší dobu) a o kom víme, že chodí jenom s námi a nemá spoustu jiných partnerů. Pokud je první pohlavní styk skutečně první pro oba své účastníky, tak je riziko přenosu pohlavních nemocí minimální. Poté je již důležité zachovávat tzv. partnerskou věrnost. To znamená, že po dobu trvání vzájemného sexuálního vztahu nebude nikdo z milenců vyhledávat pohlavní styk s někým jiným.

Samozřejmě, nakonec se může stát, že milostný vztah skončí, a že si každý najde nového partnera (partnerku). Pokud by všichni lidé byli dostatečně ohleduplní, tak by před navázáním dalšího, nového milostného vztahu nějakou dobu (alespoň pár týdnů) počkali, zda se u nich neobjeví nějaké příznaky pohlavních nemocí, a teprve když je všechno v pořádku, našli si nového partnera. Jenže ne všichni lidé jsou ohleduplní, a proto je třeba dávat si pozor, aby partner nebyl pohlavně nakažen. Proto je důležité s navázáním pohlavního života příliš nespěchat a naopak čekat, jak se partner projeví. Základem bezpečnějšího milování je vždy důvěra a partnerská věrnost.

K dalším rizikům pohlavního styku patří riziko předčasného početí. Ve věku, kdy dospívající či mladí lidé zahajují pohlavní život, jsou již dostatečně vyspělí na to, aby se z nich mohli stát biologičtí otcové a biologické matky. Sice existují tzv. antikoncepční prostředky, tedy prostředky zabraňující početí (v dnešní době se o nich již zcela běžně učí děti ve školách, a to už na školách základních, a tudíž předpokládáme, že čtenáři vědí, o čem je řeč), ale jejich spolehlivost není nikdy stoprocentní.

Ochranou proti nechtěnému početí může být i to, že milenci dávají přednost tzv. nekoitálním aktivitám. V každém případě, mladí lidé, kteří se rozhodnou, že spolu chtějí mít pohlavní styk, (koitus) by měli myslet na případné následky v podobě početí dítěte, a pečlivě zvážit, zdali jsou opravdu už tak velcí a vyspělí, aby mohli plnit náročné úkoly rodičovské. Předčasné rodičovství totiž přináší mnoho komplikací (namátkou – Kde budeme bydlet? Kdo se bude starat o dítě, až budeme ve škole? a podobně, ale u rodičů mladších 15-ti let hrozí i policejní vyšetřování a v krajním případě i odebrání dítěte biologické matce a jeho umístění do náhradní péče).

Když už je řeč o věku dospívajících lidí, kteří se rozhodnou zahájit společný pohlavní život, je třeba ještě zmínit právní úpravu, která řeší sexuální aktivity mezi jedinci různých věkových kategorií. Obecně platí, že pohlavní styk s osobou mladší 15-ti let je zakázán a hrozí za něj dokonce trest odnětí svobody.
Jiná věc ovšem je, pokud oběma dvěma partnerům dosud nebylo 15 let. V takovém případě by se sice dopustili jednání, které je zákonem zakázáno, ovšem vzhledem k jejich nízkému věku nenesou za své jednání trestní odpovědnost.

Problém většinou nastává tehdy, když jeden z partnerů již dosáhl věku 15-ti let, a druhý dosud ne. Například, když je chlapci patnáct let a jeden týden, kdežto dívce bude patnáct let až za týden (samozřejmě to může být i naopak). V takovém případě se vyplatí tu krátkou dobu počkat.

Dosud byla řeč převážně o pohlavním životě mezi partnery opačného pohlaví, tedy mezi chlapcem a dívkou. Avšak může se stát, že dospívající člověk najde zalíbení v osobě stejného pohlaví. Sexuální náklonnost vůči lidem téhož pohlaví se nazývá homosexualita a na těchto stránkách je jí věnován článek Nejsem homosexuál?