Já se stydím – při převlékání nebo ve sprše – puberta u kluků

Některé části těla se téměř po celý den zakrývají oblečením, protože jsou to části velmi intimní (to znamená důvěrné), na rozdíl třeba od rukou nebo obličeje. Z toho vyplývá, že většina lidí pociťuje stud, když se má před někým úplně svléknout.

Přiměřený stud je normální, a to dokonce i v situacích, kdy je z nějakého důvodu nutné se svléknout. Záleží však i na tom, za co se člověk stydí – zda za nahotu samotnou, nebo za nějaké „nedostatky“ na vlastním těle. Hojně kluci v pubertě například řeší, jak vyrůst do výšky.

Mnozí chlapci i dospělí muži považují za takový „nedostatek“ zejména velikost svého mužství.

A přitom rozměr nebo tvar tohoto orgánu není něčím, co by z člověka dělalo „lepšího“ nebo „horšího“ jedince. Každý člověk je jedinečný a tudíž je přirozené, že každý vypadá trochu jinak. Puberta kluci však často dělá s dotyčnými divy a právě velikost mužství může být pro dotyčného problém.

V období dospívání se vše ještě komplikuje tím, že jednotliví chlapci se vyvíjejí nerovnoměrně. U někoho se tělesné změny objevují dříve, u někoho později. Někteří řeší chlapecký účes a jak se oholit, ve třinácti letech, u jiného chlapce přichází takové téma na řadu až v patnácti.

Každý má své vlastní tempo, a to může sám těžko ovlivnit. Je snad správné, aby se člověk styděl za něco, co nemůže ovlivnit?

Někdy je přiměřený stud na místě a má svůj význam. Ale jsou také situace, ve kterých se člověk stydět nemusí.

Stud mezi vrstevníky

Někteří chlapci (ale i dospělí muži) se stydí při společném převlékání či sprchování (například u bazénu, kde je sprchování bez plavek obvykle povinné), protože mají pocit, že jejich mužství je menší nebo méně vyvinuté než u ostatních.

V tom případě je důležité si uvědomit, že např. do plaveckého oddílu nechodíme proto, abychom se „vystavovali na odiv“, ale proto, abychom si zasportovali. Pokud už se někdo někomu směje, dává tím najevo v první řadě vlastní hloupost.

Spousta chlapců s tím má problém. Určitě by však byla velká škoda zanechat oblíbeného sportu jen kvůli nepříjemným pocitům, které se dají snadno překonat.

Zde je několik rad pro ty, kteří se stydí převlékat či sprchovat před ostatními:

  • Ve společných šatnách a sprchách zaměřuj svoji pozornost na to, co zrovna děláš (odemykání skříňky, skládání jednotlivých kusů oblečení a podobně) a na věci ve tvé blízkosti (oblečení, ručník, mýdlo a podobně). Díky tomu budeš věnovat méně pozornosti tomu, že tě ostatní mohou vidět.
  • V šatnách a sprchách si vyber místo vedle někoho, koho dobře znáš. Vždy je lepší se převlékat nebo mýt vedle kamaráda, kterého dobře znáš a kterému důvěřuješ, než vedle někoho, koho tak dobře neznáš a komu tak moc nedůvěřuješ.
  • Při převlékání si můžeš nejprve převléknout horní polovinu těla a potom dolní (nebo naopak), takže nikdy nezůstaneš úplně nahý – vždy na sobě budeš mít aspoň něco. Při odchodu ze šatny do sprchy si můžeš nechat plavky a svléknout je až ve sprše, nebo použít ručník obtočený kolem pasu.
  • Při společném sprchování si vyber místo v rohu. Můžeš se sprchovat otočený ke zdi směrem do rohu. Sprchuj se vedle někoho, koho dobře znáš a o kom víš, že se ti nebude posmívat. Pokud jsi ve větší skupině (nad 10 lidí), snaž se „obklopit“ nejbližšími kamarády – budou ti dělat „zeď“ proti ostatním.
  • Pamatuj, že nejsi sám, kdo je nahý před ostatními. Možná, že ten, kdo se ti posmívá, se také stydí a snaží se to zamaskovat nevhodnými poznámkami, výrazy nebo posuňky. Ty se ale nikdy nikomu neposmívej a nenech se vyprovokovat. K ostatním se chovej tak, jak chceš, aby se chovali oni k tobě.
  • Pokud tě někdo soustavně zesměšňuje před ostatními, nebo pokud tě někdo nutí svlékat se v situaci, kdy všichni ostatní jsou oblečení, jedná se o šikanu. V takovém případě máš nárok na pomoc ze strany odpovědného člověka (např. trenéra).
  • Někteří chlapci se stydí méně, jiní více. Zatímco přiměřený stud je v naší kultuře normální, mnoho lidí se stydí natolik, že je to omezuje v praktickém životě. Taková stydlivost už může být chorobná a je na místě vyhledat pomoc psychologa nebo lékaře.

V některých případech je ale stud na místě. Díky tomu, že se člověk přiměřeně stydí, se může vyhnout situacím, ve kterých by jeho nahota někoho pohoršovala.

Stud také chrání člověka před „zlodějskými“ pohledy cizích lidí, kterým do jeho nahoty nic není. Každý člověk má právo chránit si své soukromí.

Stud u lékaře

Pokud je součástí lékařské prohlídky i intimní prohlídka (což v pubertě zpravidla bývá), pak není třeba se stydět. Lékař či lékařka si neprohlíží nahé pacienty proto, aby se jim posmívali, ale proto, aby zjistili, jestli je všechno v pořádku.

Navíc lékaři se při prohlídce na nahé lidské tělo dívají jinak než většina ostatních lidí – je to totiž součást jejich práce a jsou na to zvyklí. Dívají se na všechny části těla pohledem odborníka, podobně jako se třeba hvězdář dívá do dalekohledu.

Stud na společných WC

Některým chlapcům (ale i dospělým mužům) se stává, že mají problém vymočit se na společných záchodech, např. ve škole nebo třeba v restauraci a podobně.

Jednou z příčin může být i to, že se stydí vytáhnout si mužství z kalhot v přítomnosti někoho dalšího. To se stává chlapcům či mužům, kterým se už někdy někdo na WC posmíval kvůli malým rozměrům či jiným zvláštnostem jejich mužství.

Potíže s močením na společných WC však mohou mít i složitější příčiny. Někteří chlapci mají na společných záchodech pocity strachu či úzkosti.

Do jisté míry jsou takové pocity pochopitelné – když totiž chlapec či muž používá pisoár („mušli“), stojí při tom obrácený čelem ke zdi, takže nevidí za sebe, a navíc má jednu nebo obě ruce „zaměstnané“, což jej činí zranitelným.

Mnozí chlapci mají nepříjemné zkušenosti s tím, že je např. na školních WC někdo při močení vyrušil (například do nich zezadu vrazil) a kvůli těmto nepříjemným zkušenostem jim dělá problém se vyčurat u pisoáru a raději se zamykají do kabinky.

Pokud někomu dělá potíže použít pisoár na společném WC, může se postupně naučit tento problém překonat s pomocí několika jednoduchých triků:

  • Zkoušej „trénovat“ močení u pisoáru v době, kdy na WC chodí méně lidí (třeba při volné hodině mezi dopoledním a odpoledním vyučováním).
  • Pokud je to možné, vyber si pisoár na kraji řady. Budeš tak alespoň z jedné strany chráněný.
  • Když máš potíže se „spuštěním“ proudu moči, zkus použít nějaký „spouštěcí rituál“ – například si v duchu počítej do deseti a mysli na to, že až napočítáš „deset“, tak spustíš.
  • Ovládání proudu můžeš doma trénovat také jednoduchým cvičením, které se nazývá „stop – start“. Spočívá v tom, že při čurání úmyslně přerušíš proud, chvíli počkáš, a potom zase „spustíš“. Tímto způsobem se naučíš lépe ovládat příslušný svěrač.
  • Pokud se ti nepodaří vyčurat se u pisoáru, můžeš se nakonec jít „schovat“ do kabinky, ale nevzdávej se. Mysli na to, že příště se to třeba povede.

Za co dalšího se někteří dospívající lidé stydí před ostatními?

Tloušťka neboli obezita

To je problém, který mají miliony lidí na celém světě, a přitom ve většině případů se dá docela dobře řešit.

Mnohdy stačí změnit stravovací návyky a životní styl, více se věnovat pohybu a vyhýbat se určitým druhům potravin a nápojů.

Jindy je situace složitější, protože tloušťka může být i projevem nějaké nemoci. Nemoci spojené s obezitou se ale v mnoha případech také dají léčit.

Někteří dospívající, kteří trpí nadváhou, si myslí: „Nikdo mě nemá rád, protože jsem tlustý.“ Tak to ale nemusí být. I obézní chlapec může mít spoustu kamarádů. Nezáleží totiž jen na vzhledu, ale i na chování.

Někteří tlustí lidé se snaží zalíbit se ostatním tak, že dělají různé legrační věci. Nějakou dobu tím na sebe upoutají pozornost, ale dříve nebo později začnou jít ostatním na nervy.

Mnohem lepší je snažit se být sice přátelský, ale nevtíravý. Přistupovat k ostatním lidem ohleduplně a s pochopením pro jejich zájmy a potřeby.

Pokud chce chlapec zhubnout, měl by se poradit s lékařem nebo jiným odborníkem na výživu. S „rychlým hubnutím“ a drastickými dietami je totiž spojeno nebezpečí zdravotních potíží.

K nejzávažnějším patří tzv. anorexie. To je duševní porucha, která spočívá v odmítání přijímání stravy. Častěji postihuje dívky, ale čím dál více se objevuje i u chlapců.

Brýle

Někteří dospívající se stydí za to, že musí nosit brýle. Říkají si třeba: „V brýlích vypadám jako idiot.“

Je pravda, že nošení brýlí člověka svým způsobem omezuje. Na druhu stranu, jsou to právě brýle, které umožňují lidem se zrakovou vadou lépe vidět.

Co je důležitější – dobrý zrak, nebo snaha se někomu zalíbit? Štěstí mají ti, kteří považují své brýle za módní doplněk, či dokonce za součást své image.

Ale ani ostatní se nemusí nošením brýlí trápit. Podobně jako u obezity je i u brýlí důležité, jak se člověk k ostatním lidem chová, a podle toho se ostatní chovají k němu.

Pokud se někdo někomu posmívá kvůli brýlím, tak mu většinou vůbec nejde o brýle. Prostě jen hledá záminku, jak toho druhého vyprovokovat.

Velké uši, velký nos, pihy a jiné zvláštnosti v obličeji

V každé kultuře existují určité představy o tom, jak má vypadat hezký člověk. Někteří dospívající se trápí tím, že zrovna oni tomuto ideálu neodpovídají. Nejvíce nedostatků hledají ve svém obličeji, protože ten je neustále vidět.

Některé zvláštnosti se dají šikovně zakrýt, například velké uši lze „zamaskovat“ delšími vlasy. S pihami nebo mateřskými znaménky už je to horší. Navíc velkou část dospívajících trápí zvláštní druh vyrážky – akné.

Je důležité si uvědomit, že ne každý chlapec na světě je povinen vypadat jako teenagerovský idol z obálky časopisu pro dívky. Mnohem horší než vady na kráse jsou vady charakteru, i když nejsou na první pohled vidět.

Jak praví jedno staré přísloví: „Člověk není milý, protože je hezký, ale je hezký, protože je milý.“

Každý člověk je jedinečný. A každý má svou hodnotu bez ohledu na to, jak vypadá.

© 2024 Vmagazin.cz | Nakódoval Leoš Lang